Marnost nad marnost
Často si to ani neuvědomíme a ztratíme se v našem životě. Nevíme, co chceme, nic nás nebaví, nic nás nenaplňuje, utápíme se v pocitech lítosti sami nad sebou, jsme smutní, můžeme přemýšlet o smyslu života, zažívat deprese. Chybí nám motivace vůbec něco dělat, něčím se zabývat, mít z něčeho radost. Takový stav může trvat hodinu, den, týden, měsíce i roky. Když to trvá hodinu nebo den, tak nám to samozřejmě nevadí, ale cítit v sobě smutek delší dobu není dobré.
Bible v 1 Tesalonickým 5,16 říká, že se máme radovat, vždycky se radovat a neustále se modlit. Toto se snadno řekne, ale hůř provede.
Nemějme ale obavy. Stejná deprese či pocit vyhoření je popsána v knize Kazatele. „K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?“ (Kazatel 1,3) a „Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem. (Kazatel 1,14)
I přesto, že Kazatel popisuje, že vyzkoušel vše, radovánky, blahobyt, smích, víno, ztřeštěnost, shromáždil zlato, užil si rozkoší, považuje to za marnost a honbu za větrem. Nemá motivaci být moudrým, když moudrý i hloupý čeká stejný osud. Je ve stavu, kdy závidí mrtvým, chce mít vše skončeno než aby začínal znovu. A právě v takovém stavu, v takové bezradnosti, úzkosti a smutku dochází k závěru, že „Bůh stvořil člověka správně…“ (Kazatel 7,29). Není to důvod k radosti? Když si uvědomíme, že přesně takový, jaký jsem je ta nejlepší verze a nelze být nic lepšího? Každý dostal nějaké dary a je třeba je použít. Proč od této části v sobě Kazatel objevuje znovu radost a sílu žít? Následující kapitoly se stávají pozitivními, motivujícími. Kde nastala ta změna?
Uvědomit si, že svět je dočasný a všechno pomine, je pro člověka důležité. Ale je třeba vidět i další stranu mince. Bůh se rozhodl, že chce člověka věčného, a proto poslal Ježíše, který to přes veškeré utrpení dokázal zařídit.
A právě toto je začátek provázku, kterým rozmotáme naši depresi, náš úzkostný stav, pocity smutku. Poděkovat a chválit s myšlenkou, že Bůh stvořil člověka správně. Ale lidská rozhodnutí mění svět. A tato rozhodnutí (ne přímo naše, ale i působením okolí) nás přivedla tam, kde jsme. Ale s důvěrou v Boha naši situaci vždy rozmotáme. A doba postní je pro takové rozvazování tou nejlepší příležitostí.
Otázky
Měl jsi někdy pocit, že Tě nic nenaplňuje? Předložil jsi to Bohu s prosbou o pomoc, s prosbou o nalezení začátku provázku, kterým klubko deprese rozmotáš?
Výzva
Každý den pětkrát si zkus najít dvě minuty k tomu, aby ses zastavil, uvědomil si Boží přítomnost a poděkoval, že je stále s tebou, v těžkých i radostných časech (i když ty si to přímo neuvědomuješ a necítíš to tak).