Být jiný, být Danielem

Pro dnešní zamyšlení je třeba znát příběh Daniela.

„Jednou král přikázal vrchnímu dvořanu Ašpenazovi, ať mu přivede některé izraelské mladíky z královského rodu a ze šlechty – zdravé  a krásné, v každém ohledu bystré, vzdělané a učenlivé, kteří by mohli sloužit v královském paláci. Takové měl učit babylonskému písemnictví a jazyku. Král jim určil každodenní příděl pokrmů a vína z královského stolu. Tři roky měli být takto vychováváni a po jejich uplynutí měli vstoupit do královských služeb. Mezi vybranými byli i Židé Daniel, Chananiáš, Mišael a Azariáš…. Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní pokrmy a vínem z královského stolu. Žádal proto vrchního dvořana, aby se těmi věcmi nemusel poskvrňovat…. „Zkus to prosím s námi na deset dní. Ať nám dávají k jídlu jen zeleninu a k pití jen vodu. Potom porovnáš, jak vypadáme my a jak mladící, kteří jedí z královského stolu, a ráčíš s námi naložit podle toho, co uvidíš.“ Komorník jim tedy vyhověl a na deset dní to s nimi zkusil. Po deseti dnech vypadali zdravěji a silněji než všichni mladící, který jedli z královského stolu… A Bůh ty čtyři mládence obdaroval znalostí a pochopením veškerého písemnictví a moudrosti. Daniel kromě toho rozuměl všem viděním a snům… Král s nimi hovořil a zjistil, že se nikdo z nich nevyrovná Danielovi, Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi. A tak byli přijati do královských služeb.  Kdykoli od nich král potřeboval moudrou a rozumnou radu, zjistil, že desetkrát převyšují všechny věštce a kouzelníky v celém jeho království.“ (Daniel 1, 1-21).

Příběh Daniela se stal před mnoha stovkami let, ale když si jej přečteme, mohl by se stát i dnes. Zpráva tohoto příběhu je jednoduchá a jasná. Jako křesťan nemůžeme žít jen pasivně a „jít s davem“.  Svět, ve kterém žijeme, naše okolí a kulturní prostředí nás ovlivňuje a snaží se nám přetvořit naše myšlení, snaží se nás vést tak, abychom se chovali jako většina, abychom věřili tomu, co většina.  Ale my musíme zaujmout postoj jako to udělal Daniel.

Daniel a jeho přátelé se mohli smíchat s ostatními. Ale potom by se nic tak velkého a do historie se zapisujícího nestalo. Pouze pokud zaujmeš pevný postoj a vystoupíš z davu se svou vírou, dokáže tě Bůh využít jako Daniela. Ti, kteří mají odvahu vystoupit, inspirují ostatní.

Proč bys měl strávit svůj život tím, že se snažíš „zapadnout“, když jsi byl narozen k tomu, abys „vyčníval“?

Nechceš raději, aby se na tebe pamatovalo jako na někoho, kdo vystoupil, než abys byl ten, kdo zapadl a smísil se s ostatními? Pamatuj, že právě cesta s Bohem a přijetí jeho vůle ti pomůže vystoupit a být tím, kým skutečně jsi, být jiným.